Někdy má tahle práce úplně jiný rozměr

Občas přijde zakázka jako každá jiná. Kazetový magnetofon Akai GX-75, klasika své doby, po letech provozu unavený, s typickými problémy, které tyhle stroje dřív nebo později doženou. Rozborka, vyčištění, seřízení mechaniky, kontrola elektroniky a nastavení, výměna opotřebených dílů.... gumičky, mezikola, kontrola všeho, co je potřeba. Čištění a zase mazání, poctivá práce, kterou dělám pořád dokola.

Člověk to odevzdá a jede dál. Nyní Akai GX-747, Technics SL-PS670D a ReVox A-77...

A pak přijde zpráva.

"Magnetofon nahrává a přehrává jako když je nově zakoupený… opravdu je nyní hodný svého jména Reference Master."

Dobrý večer pane Bayer, musím Vám vyseknout hlubokou poklonu, magnetofon nahrává a přehrává jako když je nově zakoupený, opravdu je nyní hodný svého jména "Reference Master". Z těch 8 dalších kazeťáků co mám(Aiwa AD-M700, Aiwa 6900 mark II, Aiwa AD-F660, Pioneer CT-S610, CT-S620, CT-F656, Technics RS-B705, RS-M260) je nyní Akai nejvyšší TOP!
Moc Vám děkuji.
Petr Hajný 

V tu chvíli si uvědomím, že to celé není jen o technice. Není to jen o tom, jestli jsou správně nastavené hlavy, jestli bias sedí na konkrétní pásku nebo jestli mechanika běží tiše a stabilně. Jestli přetáčí, přehrává a nahrává. Je to o tom, že ten přístroj zase někomu dělá radost. Že ho někdo zapne a místo frustrace přijde úsměv a hezká chvíle s klidem a pohodou.

Vedle něj stojí další stroje – Aiwa, Pioneer, Technics. Každý z nich má svoje kvality, svoje kouzlo. A přesto právě tenhle konkrétní kus, který prošel servisem, se najednou stane tím, po kterém člověk sáhne jako první.

Ne proto, že by byl "nejlepší na papíře".

Ale protože funguje tak, jak má.

A pak je tu ještě jedna věc. Ta zpráva. Poděkování. Obyčejné, lidské. V dnešní době možná vzácnější, než by mělo být. Často si člověk všimne spíš toho, co nefunguje, než toho, co funguje dobře.

O to víc potěší, když si někdo najde čas napsat pár vět uznání. Možná je to malá věc. Ale v době, kterou žijeme, to působí skoro jako návrat k něčemu, co by mělo být samozřejmé.

A právě kvůli těmhle momentům tahle práce pořád dává smysl a člověk má radost z toho, co dělá.

Na závěr si dovolím poděkovat i já. Za důvěru, za slušnost a za to, že i dnes existují lidé, kteří umí ocenit dobře odvedenou práci. Takové zprávy mají větší hodnotu než jakýkoli přístroj, který mi projde rukama. A to i přesto, že Akai GX-75 patří mezi technicky složité, poctivě vyrobené stroje, které dnes už v takové kvalitě a konstrukčním provedení nikdo nevyrobí. Právě proto má smysl je udržovat při životě – a vracet jim to, co z nich kdysi dělalo skutečné "Reference Master".

Možná je za tím vším ještě něco dalšího? Dnešní doba je rychlá. Všechno je hned, všechno je dostupné na jedno kliknutí, pořád se někam spěchá a nic nestíhá, vše ve skluzu. A právě proto má někdy smysl udělat pravý opak. Zastavit se. Vzít do ruky kazetu, vložit ji do přístroje, stisknout Play a na chvíli nic neřešit. Nasadit si kotouče na magnetofon a koukat, jak se točí. Nechat hudbu běžet tak, jak byla zamýšlená. Bez přeskakování skladeb, bez telefonu v ruce, bez spěchu. Není to jen o zvuku, je to o tom, že si člověk po dlouhé době udělá chvíli sám pro sebe.

Pavel Bayer